8°C
„V kapele není žádná ženská, takže se to dá vydržet,“ říká Ota Váňa, kytarista skupiny Kabát. „My si totiž umíme od sebe odpočinou. Intenzivně jsme spolu na turné nebo při nahrávání cédéčka, ale pak si dáme měsíc, dva pauzu, kolikrát si ani nezavoláme. To je recept jak dlouho vydržet pohromadě, prostě si umět si od sebe odpočinou, to by snad mohlo platit v každém vztahu ne? Na druhé straně nás drží ty roky pohromadě kromě muziky třeba i společný humor, jedeme na stejné vlně a to nás svazuje.
Říkáte společný humor, čemu se rádi smějete?
Jednak je to specifický humor založenej na společných zážitcích a máme také rádi Divadlo Járy Cimrmana, prostě český humor, české filmy, Hrabala, Haška…
Po celých 30 let reagujete na věci kolem vás, co vás teď zrovna bere?
Řekl bych, nezbláznit se z tý doby, co probíhá. Na posledním cedéčku Do pekla/do nebe si můžete všimnout textu Milana Špalka, kde je krásnej verš hovořící za všechno: Poslední stanice je Praha Bohnice… Tohle je silné téma, vemte si, že jen projet skrz Prahu, je záležitost pro psychicky hodně odolné jedince J
Co považujete za největší úspěch kapely? Čeho si vážíte?
Projeli jsme v 90. letech celou republiku několikrát a po změně managementu v roce 1998 jsme začali víc dbát i na kvalitu desek i na image kapely. Začali jsme míň hrát a víc připravovat koncerty. Za takový první krok se dá považovat deska Go Satane Go, ale ten hlavní zlom přišel až s deskou Dole v dole, kdy na nás začali chodit davy lidí, víc jsme se také věnovali produkci koncertů, abychom se mohli srovnat i se západními kapelami. Pak přišel první Vypich ke 20 letům v roce 2009, to jsme nečekali (na 60 tisíc diváků), chystalo se to půl roku a nevěděli jsme, jak to bude probíhat. Byli jsme hodně pyšný, že se to povedlo. Druhý Vypich k 25 letům, to už jsme věděli, do čeho jdem, vyvarovali jsme se chyb z předchozího koncertu. Těch 75 tisíc lidí, to byl skutečný mezník. A já si nejvíc vážím toho, že jsme pořád spolu, a že na prvním místě je muzika.
Máte spoustu ocení máte něco, co považujete za průšvih, co vás mrzí?
Vlastně nic, protože člověk by měl přijmout minulost takovou jaká je, už to stejně nezmění. Ale možná bych připomenul naší účast na mezinárodní soutěži Eurovize v Helsinkách. Účastnili jsme se, aniž bychom tušili, do čeho jdeme. Když jsme přiletěli do Helsinek, tak jsme nejdříve žasli a pak už nám bylo jasné, že na takové travesti show nemáme co pohledávat. A skončili jsme poslední. My se fakt mezi ty kačery Donaldy nehodíme…
Ale vzhledem k okolnostem by se to vlastně dalo považovat za úspěch…
Určitě, protože po tomhle posledním místě se za nás postavili český lidi a na následující turné Corrida přišlo nejvíc lidí ze všech našich turné… Takže se vše v dobré obrátilo. Eurovize byla neúspěch, ale i dobrá zkušenost.
Měl jste někdy vy osobně cukání, to zabalit, jít třeba za pokladnu do samoobsluhy, nebo do jiné kapely?
Ani na zlomek vteřiny, jo lidi vás naštvou, to se vyřeší, ale muzika ta vás naštvat nemůže. Já ji miluju, dělám ji od dětství a věděl jsem a vím přesně, co chci dělat a po ničem jiném vlastně netoužím. Děkuju osudu, že mi muziku do života přihrál.
A kdo vám kromě osudu ještě pomohl?
Poprosil jsem mámu a tak se mnou vyrazila do čtvrtého patra obchodního domu Bílá labuť a koupila mi mou první španělku za 300 kéčées. A bylo dokonáno. To mi bylo jedenáct let J.
Ke své třicítce jste ohlásili pět koncertů, co na fanoušky chystáte?
Nakonec to není pět, ale šest koncertů. Přibyla Bratislava. Máme připravené podium připomínající těch 30 let a pokud jde o hudbu, uslyšíte všechny naše zásadní písničky. Takže jsme oprášili i ty staré, což je někdy malý zádrhel, protože mladší generace už ty písničky staré 30 let nezná. Což může ovlivnit atmosféru koncertu. Ale teď mě napadlo, že bychom mohli udělat nějaké takové speciální oldies turné pro starší ročníky. Jednou nás na bezince zastavili kluci, co jeli na Spartu do Prahy z Hradce a ptali se, jestli bychom pro ně neudělali speciální turné pro jejich věkovou kategorii. Všem bylo přes padesát…
K té Bratislavě, proč jste se takhle rozhodli?
Máme tam stejné fanoušky jako tady a už dlouho si říkáme, že právě na Slovensku máme dluh. A nevíc je na Těhelnom poli novej, krásnej, moderní stadion Slovanu Bratislava, kde jsme byli na fotbale. Takže jsme se tam vešli mezi dva koncerty v Brně a v Ostravě, je to 5. června a doufám, že se tam lidi sjedou. A kromě toho, já na Slovensko jezdím za příbuznými, cejtím se tam jako doma i proto jsem rád, že se Bratislava povedla. A začali jsme přeci jako československá kapela.
Tušíte, jak je věkově rozložená vaše fanouškovská obec?
Je hezké vidět na našem koncertě tátu s pětiletým dítkem na ramenou a vedle jeho babičku jak s nima trsá v rytmu… A nebo jako v Ostravě, kam za námi přišla překrásná slečna s památníčkem pro podpis, všichni jsme se fofrem podepisovali a usmívali a ona říká, to jste moc hodní, to mám pro babičku. Je přece skvělý, že babička poslala vnučku na náš koncert.
Jak jste na tom s politiky a politikou?
Kdo poslouchá naše texty ví, ale my jako kapela jsem v životě nehráli, nehrajeme a hrát nebudeme na žádných politických akcích, na večírcích a oslavách politiků, třebaže by to bylo v Emirátech, jak jsme viděli nějaké muzikanty… Nikdy nebudeme zneužiti pro politickou akci a to je jedna z věcí co nás drží pohromadě, protože ať chcete nebo nechcete, ta politika vás pak vždycky dožene a vždycky na vás někde vykoukne.
A to jste neměli žádné nabídky, to na vás nikdo netlačil?
Skoro pořád tlačí, ale jde i o to, že dnes politici vlastní media, televizi, tisk, rádia… Ale Kabát prostě s politikou nejde dohromady. Musíme se smířit s tím, že nás některá rádia nehrajou, no v undergroundu už jsme byli částečně za koumoušů, takže co... Mně bylo v roce 89 osmnáct let, chytil jsem to fakt úplně krásně, co lepšího si přát jako vstup do života. Toho si neskutečně vážím. Třeba jen to, že tu můžeme sedět a bavit se o čemkoliv. A doufám, že to tak i vydrží a zůstane. Říká se, že se nám zužují mantinely, ale za to si můžeme sami, musíme ctít pravidla demokracie, a řekl bych, že bychom měli mít i víc sebevědomí.
Letos v Praze koncertujete na Slavii, nemáte třeba chuť zopakovat Vypich?
Nikdy neříkej nikdy, ale v tuto chvíli jdeme do regionů, tam jsou krásné prostory legendární Lochotín, v Ostravě Dolní oblast Vítkovice… No a na Slavii jsem byl na Rammsteinech a musím konstatovat, že na takovou záležitost, jako je naše turné, jde o výborný místo. Tři dny před námi tam jsou Kiss, takže budeme mít stejnou návštěvnost jako oni, protože se tam prostě víc lidí nevejde.
Nechci do toho šťourat, ale v O2 aréně vás přeběhla Metallica…
No jak se to vezme předběhla, měli menší podium a těch 20 lidí navíc zase není takový rozdíl… J
Jaký je váš vztah k Praze?
V Praze žiju už 15 let, ale jsem Tepličák a fandím teplickému fotbalu. Ale Prahu mám rád. A zvlášť když někam vycestuju, jsem na Prahu hrdej, takhle krásný město každej nemá, my Češi bychom na něj měli být skutečně hrdý a vůbec bychom měli mít víc sebevědomí. Pořád si myslím, že jsme skvělý národ s úžasnou historií a měli bychom si vážit celé naší historie…
Když jste v Praze jako doma, co třeba doprava, bydlíte na hranicích Prahy, jak se vám jezdí do města?
Nemám problém, bydlím totiž tak šikovně, že jezdím vlakem, takže si můžu dát i to pivo a sednu na vlak jsem doma za chvíli. Prahu mám rád i z jiného důvodu rád, i z Teplic jsem do Prahy dojížděl za kulturou a za sportem, mám rád i hokej a na koncerty na to je Praha úžasná.
Když jste zmínil fotbal, fandíte Teplicím, ale co Sparta, Bohemka, Slavia, Dukla, který z klubů vás „bere“?
Když jsem byl malej kluk, tak v roce 1983 vyhrála Bohemka ligu, to se mi moc líbilo, ale Teplice jsou Teplice. V evropských pohárech fandím prostě českým mužstvům. Přeju všem ať se jim daří. Oni to asi slávisti nebudu slyšet rádi, ale teď bych Spartě přál, i vzhledem k historii, aby se tenhle tradiční klub zvednul. Mám pár kamarádů, kteří prošli jak Slávií tak Spartou, měla by se vrátit tam, kam skutečně patří…
Děkuji za rozhovor
Ota Váňa
Narozen 1971 v Teplicích, kytarista skupiny, hraje zřejmě na vše co má struny od banja po dvanáctistrunku. Za nejlepší desky považuje například Beatles – White album, , AC/DC – Highway to hell, Metalica – Master of puppets, Queen „The Game“. Má rád slovenskou kuchyni, kterou mu připravuje jeho manželka. A k tomu dobré české pivo.
Oskar Kuptík
.jpg)
.jpg)
