Počet Čechů třídících odpad roste, třídí ale špatně

Tyto závěry vyplynuly z dotazníkového průzkumu spotřebitelského časopisu dTest, kterého se zúčastnilo 10 743 respondentů. Ve znalostním kvízu pouze 5 % dotázaných dokázalo všechny předměty správně zařadit ke kontejnerům. Největším oříškem se staly například halogenové žárovky, jež by většina chybně umístila do elektroodpadu namísto běžného směsného.

Zatímco v roce 2000 podle statistik Eko-komu průměrný Čech vytřídil 12,4 kg odpadu a třídilo ho pouze 38 % obyvatel, letos již připadá na osobu 42,3 kg a odpad třídí již 72 % populace. V celkové míře recyklace obalových odpadů si Česko v rámci EU stojí velmi dobře. Nejlépe jsou na tom však obyvatelé v Belgii, naopak nejméně třídí v Polsku.

Více než třetina třídí pouze trojici sklo, papír, plast

Na problematiku třídění odpadu se aktuálně zaměřil také dotazníkový průzkum časopisu dTest. Z průzkumu mezi 10 743 respondenty vyplynulo, že nejčastěji Češi netřídí z pocitu zbytečnosti. Podle rozšířeného názoru recyklovat nemá smysl, protože všechny odpadky stejně končí na jedné hromadě. Naopak plných 65 % respondentů třídí vše, co lze. Přibližně 35 % pak odděluje pouze základní trojici materiálů – tedy papír, plasty a sklo. Jako důvod, proč toho netřídí více, uvedla více než polovina této skupiny absenci dalších kontejnerů v jejich obci či okolí bydliště.

„Někteří z respondentů, kteří odpad netřídí vůbec, si stěžovali, že nejsou ke třídění nijak finančně motivováni. Poplatek za odvoz odpadu je stejně vysoký, ať třídí, nebo ne a bez ohledu na vyprodukované množství odpadu. Tuto situaci by mohl řešit připravovaný zákon o odpadech, který dává jednotlivým obcím možnost nastavit výši poplatků podle objemu skutečně vyprodukovaného směsného odpadu,“ uvádí Lukáš Zelený vedoucí právního oddělení dTestu.

Problémy bývají s žárovkami, zářivkami i obaly nebezpečných látek

Výsledky průzkumu dTestu ukázaly časté recyklační chyby. Mezi ně patří například žárovky, které by většina respondentů odnesla do elektroodpadu, přičemž ony (i halogenové) patří do běžného směsného. Oproti tomu zářivky trubicové i „úsporky“ patří kvůli obsahu rtuti do speciálních kontejnerů v obchodech či do sběrných dvorů. Další problémy nastaly s bezpečnostním sklem a autosklem, s nimiž by jen necelá třetina respondentů správně zamířila do sběrného dvora místo ke kontejneru na sklo.

Vymývat či nevymývat znečištěné obaly?

Otázkou jsou rovněž znečištěné obaly a jejich vymývání před vyhozením. Pokud se jedná o potraviny či o běžnou kosmetiku, stačí obal vyjíst či vypotřebovat a zcela bez obav vyhodit do plastu. Jinak tomu je u obalů nebezpečných látek (různé čističe, bělidla a žíraviny), z nichž některé lze po vypotřebování běžně třídit, jiné je nutné odnést do sběrného dvora nebo odevzdat při sběru nebezpečného odpadu pořádaného obcí. Zde je nejlepší číst informace přímo na obalu.

„Do kontejnerů na plasty a papír by se však neměli házet mastné obaly nebo použité papírové kapesníky či odličovací ubrousky. Na první pohled rovněž není logické, že do bioodpadu nepatří olej či kosti z masa. Odpad v podobě kuchyňského oleje mohou v současnosti řešit specializované kontejnery na kuchyňské oleje, které se tu a tam začínají na ulicích objevovat. Jde však spíše o vzácné výjimky např. na Praze 2 nebo v Českém Těšíně. Obdobně se skupiny kontejnerů rozrůstají v některých obcích a městech o šedé nádoby určené pro kovový odpad,“ uvádí šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Recyklace odpadu závisí na konkrétním materiálu

Z papírového odpadu se nejprve vytřídí výrobky z recyklátů, které se dále použijí pro směs nižší kvality. Následně se papír máčí ve vlažné vodě, z rozmáčené směsi se odstraní prvky z jiných materiálů jako například svorky z časopisů. Za pomoci pumpování vzduchu se z papírové kaše dostává též inkoust, který se zachytává v bublinách na povrchu. Z očištěné směsi se pak vyrábí recyklovaný papír.

U plastu závisí na jeho druhu. Zvlášť se třídí PET láhve, duté obaly z pevných plastů a polystyren. Méně kvalitní plasty se rozdrtí na malé vločky a pečlivým propráním se následně recyklát zbaví neplastových příměsí. Recyklovaný plast se používá zejména ve stavebnictví při výrobě izolací kabelů, koryt či krytek nebo jako náhrada stavebních betonových prvků. Ve stavebnictví najde využití i recyklát z polystyrenu, který se používá např. k výrobě omítek či lehčeného betonu. Více možností existuje u výrobků z kvalitnějších plastů, jakými jsou PET láhve či kelímky od jogurtů. Z rozemletých a rozdrcených láhví je možné vyrábět nové.

V případě skla je situace mírně odlišná. Sklo se nejprve skladuje a na třídicí linku se sváží až při nashromáždění většího množství. Separuje se na bílé a barevné, následně se zbaví nečistot a doplňků (např. špunty a etikety z láhví). Rozdrtí se na střepy, které se pak znovu předají jako materiál do výroby. Při dokonalém zajištění jednodruhovosti skelného odpadu je sklo možné recyklovat takřka donekonečna.