Blogerka Nela Slováková: Do Prahy se přestěhovat nechci

Přemýšlela jste někdy nad tím, co byste dělala, pokud byste v reality show neuspěla?

Řekla bych, že to stejné, protože i kdybych v show neuspěla, už bych nějakým způsobem byla v povědomí lidí a já nejsem typ člověka, který zakrní. Když už se někam dostanu, tak toho využiji na sto procent. K plavkám jsem se dostala úplnou náhodou, vůbec ne díky Hotelu Paradise. Kapitál jsem si stejně vybudovala sama a za milion, co jsem tenkrát vyhrála, jsem si koupila byt. Takže výhra mi na účtu zůstala pár dnů. Neopomeňme, že výhru jsem musela ještě zdanit, tudíž mi zůstalo „pouhých“ sedm set padesát tisíc. Občas mi i v dnešní někdo napíše, kolik mi ještě zůstalo z toho milionu... To se vždycky směju. Lidi si neumí asi představit, že mít milion je vlastně „skoro nic“.

 

Vrcholově jste se věnovala gymnastice. Neměli bychom vás vidět spíš v televizních přenosech?

No, to byste mě možná i viděli i na olympiádě v moderní gymnastice. To bych ale nesměla být mladá a hloupá.

 

Proč jste vlastně s gymnastikou skončila? A věnujete se nyní jinému sportu?

V patnácti pro mě bylo přednější jít někam ven s kamarádkami, než dělat gymnastiku a být zavřená v tělocvičně, kolikrát dny i noci. S gymnastikou jsem začala ve čtyřech letech. Tudíž jsem se jí věnovala 11 let, z toho 8 let velmi vrcholově. Trénovaly jsme 6 hodin denně včetně sobot. Neměla jsem možnost ani čas jít s kámoškami „za barák“ a tak po mém ročním naléhání tenkrát mamka podlehla a já skončila. Nevyčítám jí to, kdo by to vydržel, byla jsem urputná. (smích). Vyčítám to spíš sama sobě.

Jinému sportu se nevěnuji. Všichni mě „podezřívají“, že denně makám ve fitku, ale já si myslím, že to mám všechno z gymnastiky. A navíc mám krásnou a hubenou mamku, takže se to hezky sešlo. Do posilovny nechodím, jednoduše mě to nebaví, ale teď chci začít. Mám výhodu, že mi stačí jednou týdně.

 

Díky reality show jste se znala známou a zviditelnění jste dokázala šikovně přetavit v úspěšný byznys na Instagramu. Jaké byly vaše začátky na této sociální síti?

Já ani nevím, začala jsem přidávat fotky, lidí, co mě sledují, přibývalo a dnešním dnem mě na sociální síti sleduje dvě stě padesát tisíc lidí. Reklamy, které se skrze mě realizují, jsou úspěšné. Oslovují mě firmy přes kosmetiku, drogerii, oblečení, potraviny, výživové doplňky, mobilní telefony, šperky, apod... Nesnažím se na něco si hrát a každý den počet followerů roste. Uvidíme, jestli bude něco dalšího, co přeroste Instagram. Takže do té doby, než něco takového bude, je třeba na Instagramu vydělat co nejvíce peněz (úsměv).

 

Stalo se vám, že jste zveřejnila příspěvek a až zpětně jste si uvědomila, že to byl krok vedle, že se to zkrátka nepovedlo?

Samozřejmě. A několikrát. Možná vím, na co narážíte. Jsme mladí, rádi chodíme na večírky, fotíme si fotky, o kterých si v ovíněném stavu myslíme, že jsou strašně super a cool. Ráno se potom probudíme a zjistíme, že jsou naprosto tragické a okamžitě je potřeba je smazat, dokud je vidělo „jen“ sto tisíc lidí. (smích) To se mi stalo párkrát. Jedna fotka byla taková, že jsem se chtěla vyfotit u zrcadla. Prohnula jsem se, vylezlo mi břicho a já jsem si fotku v nějakém programu, se kterým jsem moc neuměla pracovat, upravila. A takhle jsem upravila i celý futra, který vypadaly jako by se vozily na kolotoči. Všichni si toho všimli, ale já samozřejmě pod hladinkou ne. Fotka ale mezitím oběhla celý internet. Bylo to vtipný. Neberu to jako trapas, zasmála jsem se. Je důležité uznat chybu a udělat si srandu sám ze sebe..

 

Netajíte se tím, že vám Instagram měsíčně vydělává stovky tisíc korun. Prý hodně utrácíte za kabelky a boty…

Přesně, jak říkáte. Výdělek je jak kdy a já doufám, že to bude víc a víc, aby těch kabelek bylo víc a víc (úsměv).

 

Myslíte i na stáří a dáváte si nějaké vydělané penízky stranou, nebo je všechny investujete do sebe či přítele?

Momentálně na stáří úplně nemyslím. Prioritou je pro mě mít vlastní byt, auto, můj byznys a až tohle všechno budu mít, můžu si odkládat peníze stranou. Jsem mladá holka, ráda cestuji, kupuji si hezký věci, ráda bych si teď pořídila dům. Uvidíme…

 

Jaká byla nejdražší věc, kterou jste si pořídila?

Asi boty kolem padesáti tisíc a dostala jsem kabelku za jednou tolik. Někdo píše, že my hloupí platíme jen za tu značku, ale mně to hloupé nepřijde, já si za tu značku ráda zaplatím. Navíc je to čistě moje věc. Se svými penězi si můžu a budu dělat, co jen se mi zlíbí.

 

Brno je vaším rodným městem. Jaký máte vztah k Praze?

K Praze mám vztah čistě pracovní. Mám Prahu ráda, co se týká práce, zábavy jídla a možností, ale určitě bych tam bydlet nechtěla. Brno mi přijde menší a skromnější, není tu tolik aut, tolik lidí, obrovské zácpy a hlavně tady není tolik cizinců. Já nejsem velká milovnice cizinců/příživníků, takže mi Praha v tomhle leze dost na nervy. Jinak co se týká práce, do Prahy jezdím několikrát měsíčně a ráda. 

 

Na sociálních sítích existují skupiny, které programově a často i vtipně urážejí buď Prahu, nebo Brno.  Stáváte se také terčem nejapných vtípků, už třeba jen z důvodu, že pocházíte z Brna?

Pro mě jsou tyhle vtípky známkou hlouposti. Je to jako s hokejem nebo fotbalem. Někdo fandí Brnu, někdo fandí Praze, každej má to svoje. Protože já jsem z Brna, nebudu urážet Pražáky a naopak. Je to něco, nad čím neustále kroutím hlavou a přijde mi to jako absolutní lidská hloupost, Takže ne, rozdíl necítím, jsou to lidi a je jedno, jestli jsou z Horní Dolní, z Prahy nebo Brna. Hotovo.

 

Máte v hlavním městě nějaká oblíbená místa?

To, co třeba my v Brně nemáme, a mě to moc mrzí, je veliká rozmanitost kaváren, cukráren, pekáren, bister, restaurací a podobně. Člověk v Praze najde na co jen si pomyslí. Já si v Brně nemám moc kam zajít. Je tu pár restaurací, kam chodím ráda, ale opakuje se to pořád dokola. Člověk v Praze najde všechno. Tohle je v Brně jediná malá chybička, které bych mému městu vytkla.

 

O přestěhování do Prahy tedy rozhodně neuvažujete?

Ne, určitě ne. Bydlela jsem v Praze půl roku po výhře v Hotelu Paradise a asi mi to stačilo. Ale být rodilým Pražákem, rozhodně bych v Praze byla šťastná, to neříkám.

 

Když přece jen do naší metropole přijedete, jak na vás působí?

Zmatená, plná turistů, urychlená, neosobní, falešná.

 

Úspěšně podnikáte v prodeji plavek a dalšího oblečení pod svojí značkou. Co plánujete dál?

Já nejsem žádná módní návrhářka, jednoduše jsem si vymyslela plavky, které se chytly a líbí se, takže se jich budu stoprocentně držet. Občas máme nějaké nové kousky, co se týká letních šatiček, je to ale spíš doplňkové zboží pro holky, které chodí k nám do obchodu. Jednoznačně je pro mě přednostní e-shop. Ten mě živí a generuje mi peníze. 

 

Šla byste znovu do nějaké reality show?

Teď už asi ne, není důvod. Ale kdybyste se mě zeptal, zda-li bych do toho šla znovu, bez váhání bych řekla ano.

 

Jaký je váš nejoblíbenější koníček?

Je spoustu věcí, které mám ráda. Miluji dobré jídlo, posedět u vína, nejoblíbenější kuchyni mám českou a italskou, také ráda jezdím autem, ráda cestuji, poslední rok je mým největším koníčkem fenečka Lotty. 

 

Už se s partnerem Martinem bavíte o založení rodiny?

Ne. Jsem kariéristka, chci vydělat peníze, užít si život a cestovat. Momentálně děti nechci.

 

Jaké máte plány do konce letošního roku?

Velké. Loni v září jsem si otevřela prodejnu plavek Neonek v Brně. Nyní je můj prodej tolik rozšířen, že se budeme muset rozrůst. Nová prodejna bude mnohem větší, taky v centru, vlastně pár metrů od nynější Beethovenovy 3. To je pro mě nyní priorita, přestěhovat prodejnu do většího a zase všem nenávistivcům vytřít zrak. (smích) A v neposlední řadě si dopřát hezkou dovolenou.